Španělský mastin - Mastin Espaňol

Země původu:

Španělsko.

Jméno: Španělský mastin (Mastin espanol), užívá se i název Mastin z Leonu (Mastin leones), Mastin Estremadury (Mastin Extremeno), Mastin Manchy (Mastin Manchego)
Rozšíření: celé Španělsko, zvláště hory a náhorní roviny provincií Asturie a Leon, Kantabrijského pohoří, Estremadury, a všeobecně náhorní plošiny a oblasti s rozšířeným volným chovem ovcí, s výjimkou Pyrenejí v oblasti Aragonu a Navarry a oblasti Monegros, kde je rozšířen pyrenejský mastin

I. Vzhled a povaha

Španělský mastin je velký, těžký, vyváženě stavěný pes mimořádných proporcí, velmi silný a svalnatý, s kompaktní kostrou, velkou hlavou a polodlouhým osrstěním.
Z milého a něžného společníka se ve vztahu k nepřátelským šelmám a cizím osobám staví uzavřeně až nepřátelsky, zvláště je-li používán jako strážce a ochránce pozemků a stád. Jeho štěkot je drsný, hluboký a těžký a vzhledem ke své síle nezaměnitelný.
Jedná se o mimořádně inteligentního a současně krásného psa; obě vlastnosti vyjadřuje jeho výraz. Chováním se projevuje jako sebevědomý pes, který používá svoji sílu přiměřeně, neboť si své mimořádné síly je dobře vědom.

Nahoru neomezená, přičemž se dává přednost větším harmonicky stavěným exemplářům.
Minimální výška: psi 77 cm, feny 72 cm. Je třeba poznamenat, že obvykle jsou tyto minimální výšky silně překračovány, takže psi běžně přesahují 80 a feny 75 cm.

Ne zcela kvadratický, takže délka trupu překračuje kohoutkovou výšku. Požadovaným cílem je funkční harmonie proporcí v klidu i v pohybu.
Použití: ochrana a strážení. Přehnaně bázlivé, zbabělé,
nevyrovnané nebo naopak agresivní psy je třeba vyloučit z chovu. Tato rasa je pevně spjata s volným chovem ovcí především merino, které provázel již v dobách středověkých svazů chovatelů ovcí (Mesta) a které bránil proti vlkům a jiným loupeživým šelmám všude, kam stáda táhla nebo se zdržovala na pastvě. I dnes doprovází tato rasa stáda ve volném chovu na pochodu i na
domácích pastvinách. Vedle toho se dnes tito psi drží k ochraně, hlídání a obraně pozemků, osob a venkovských usedlostí.

II. Hlava

Velká, silná, tvaru tupého jehlanu se širokou základnou. Poměr délky lebky k délce tlamy je 6:4. Při pohledu shora je celkový vzhled tlamy a lebky kvadratický a stejnoměrný bez výrazného přechodu od tlamy ke spánkům. Přiměřeně divergující linie tlamy a lebky (rozbíhající se).

Široká, silná, při pohledu z boku trochu klenutá, širší než delší. Výrazný týlní hrbol.

Lehce, málo vyjádřený.

Při pohledu z profilu rovná. Při pohledu zezadu téměř čtvercová, ke špičce nosu se přes i nadále impozantní šířku mírně zúžuje. V žádném případě není špičatá.

Černá, vlhká, velká a široká.
6. Pysky: horní dobře překrývají spodní; dolní pysk má stejně jako koutek tlamy okraj sliznice zubatý. Sliznice musí být černé.
7. Zuby: bílé, silné a zdravé. Velké, špičaté a dobře zapadající špičáky. Silné a mohutné moláry (stoličky). Řezáky spíše malé, nůžkový skus. Plný počet premolárů (třeňových zubů).
8. Oči: v poměru k velikosti lebky malé, tvaru mandle, přednost mají tmavé, barvy lískových oříšků. Pozorný, mírný a inteligentní pohled vůči známým, velmi ostrý pohled na cizí.
9. Oční víčka: silná, černě zbarvená. Dolní víčko nechává viditelný kousek spojivky.
10. Uši: středně velké, visící, trojúhelníkové, hladké. Nasazeny nad linií očí. V klidu visí a dobře přiléhají k líci, aniž by se příliš tiskly k lebce. Při vzrušení odstávají od tváře, v zadní části horní třetiny mírně vztyčené. Nekupírované.
11. Řasy: černé stejně jako černé chlupy obočí.

III. Krk

Ve tvaru kužele, široký, silný, dobře osvalený, pohyblivý. Silná volná kůže. Silně vyvinutý dvojitý lalok.

IV. Trup

1. Celkový dojem: pravoúhlý. Silný a robustní, vykazuje enormní sílu, je ale pohyblivý a pružný.
2. Kohoutek: vyjádřený.
3. Hřbet: silný, dobře osvalený. Žebra s velkými mezižeberními mezerami, dobře klenutá, ne plochá. Poměr kohoutková výška-minimální obvod hrudníku je zhruba 3:4.Bedradlouhá, široká a silná, ke slabinám se zúžují.
4. Záď: široká a silná. K horizontále a linii hřbetu skloněná cca 45o. Výška jako v kohoutku.
5. Linie hřbetu: rovná, vodorovná i v pohybu.
6. Hruď: široká, hluboká, dobře osvalená, mohutná. Vyjádřená prsní kost.
7.Břichoa slabiny: břicho jen málo vtažené, široké slabiny, kůže na slabinách stažená dolů.

V. Ocas

V nasazení velmi silný, není nasazen ani příliš vysoko, ani příliš dole. Silný, ohebný a s delším osrstěním než ostatní části těla. V klidu nesen dole, lehce se dotýká hlezen, v poslední čtvrtině někdy ohnutý. V pohybu a při vzrušení nese pes ocas jako šavli, na konci zatočený, ale nikdy zcela vytočený nahoru nebo ležící na zádi.

VI. Hrudní končetina

1. Celkový dojem: zcela svislé. Rovné a při pohledu zpředu rovnoběžné. Předloktí třikrát delší než nadprstí. Silné kosti se silným nadprstím.
2. Plece: šikmé, dobře osvalené, delší než předloktí.
3. Úhel lopatka-pažní kost: cca 100 stupňů.
4. Úhel pažní kost-předloktí: cca 125 stupňů.
5. Nadprstí: při pohledu z boku téměř rovné. Prakticky je pokračováním předloktí. Silné kosti.
6. Tlapy: kočičí tlapka, uzavřená, silné prsty, vysoké a dobře klenuté. Drápy a polštářky robustní a tvrdé. Přiměřeně vyvinutá kůže mezi prsty

VII. Pánevní končetina

1. Celkový dojem: silné, dobře osvalené. Při pohledu ze strany přiměřeně úhlené. Při pohledu zpředu a ze strany svislé; hlezna rovná, uzpůsobená k tomu, aby psovi poskytovala lehkost, mrštnost a eleganci při dostatečném pohybu.
2. Stehno: silné a dobře osvalené.
3. Úhel pánev-stehno: cca 100 stupňů.
4. Podkolení: dlouhé kosti, dobře osvalené, silné kosti
5. Úhel stehno-podkolení: cca 120 stupňů.
6. Hlezna: vyjádřená s dobře definovanou patou.
7. Úhel hlezna: otevřený, cca 130 stupňů
8. Tlapy: kočičí tlapky, téměř oválné. Jednoduché nebo dvojité paspárky, které se mohou amputovat.

VIII. Pohyb

Především klus, harmonický, silný a rovný. Žádný mimochod.

IX. Kůže

Elastická, silná, bohatá, růžová s tmavou pigmentací. Všechny sliznice černé.

X. Osrstění

Silné, husté, hrubé, polodlouhé, hladké na celém těle až po prsty nohou. Odlišují se dva druhy srsti; krycí srst na hřbetě a srst, která kryje žebra a chrání slabiny. Na končetinách poněkud kratší a na ocase poněkud delší a hedvábnější.

XI. Barvy

Rozdílné, přičemž jednobarevnosti - žlutá, lví barva, červená, černá, vlčí šeď a jelení červeň - se dává přednost. I kombinované barvy jako žíhání, s bílým límcem nebo skvrnité.

XII. C H Y B Y

1. Lehké: lehce oblá hlava při pohledu z profilu. Chybějící jeden premolár, klešťový skus. Slabý, v pohybu měkký a zvlněný hřbet. Poněkud slabší nadprstí a předloktí. Lehká bázlivost.
2. Těžké (vylučují zadání známky "výborný"): špičatá tlama. Mírný předkus. Ztráta více premolárů nebo špičáků, která nevznikla úrazem. Klesající hřbet. Silná přestavěnost. Slabé nebo křivé postavení končetin. V pohybu velmi volné lokty. Kravský postoj v klidu a v pohybu. Zvlněná, rozcuchaná nebo příliš dlouhá srst. Kupírované uši nebo ocas. Přílišná ektropie nebo entropie. Nevyrovnaná povaha, přehnaná bázlivost nebo agresivita. Slabý, lymfatický vzhled. Ocas nesený položený na hřbetu.
3. Vady vylučující z chovu: hrbatý nos. Jakýkoliv stupeň podkusu. Přehnaný předkus. Nedostatky v pigmentaci nosní houby a sliznic provázené světlým okem.Monorchismusa kryptorchismus.

Poznámka:

Všichni psi musí mít dvě viditelně normálně vyvinutá varlata zcela uložená v šourku.